Zámořští borci ANOTHER BREATH mi zhruba před pěti lety díky svému podařenému pražskému vystoupení bleskově prolétli hlavou, aby se pak na další léta zase úplně vytratili. Jejich řízný a tradiční hardcore se neméně sebevědomě vyjímal i na debutovém albu „Not Now, Not Ever“. To právě recenzované je v pořadí již třetí a dnes již zkušení a perfektně sehraní Američané na něm předvádějí více než slušný hc standard, který boduje především velikým nasazením a výbornou aplikací důležitých žánrových vzorců do praxe.

Soukolí jejich stroje se v podobě úvodu otvíráku „No God“ sice roztáčejí trochu zvolna, ale jakmile se křikloun Ted poprvé opře do hlasivek, obrátky se zvyšují na patřičnou úroveň a ANOTHER BREATH dávají plný průchod svým hudebním choutkám. Ne, tady opravdu nehledejme žádné kompromisy, ani úkroky stranou. Tato pětice v tom má už několik let naprosto jasno a to hodlá vystavovat na odiv i na svém novém albu. Rychle odsýpající vály plné ke zběsilému cirle pitu a dalším podobným kratochvílím svádějících momentů, zrychlovačky, stopky, občasné střední tempa a pak zase rychlý útok vpřed. Tak pořád dokola a do plných.

Sympatická mladá kapela nikdy nevynikala přehnanou stopáží svých nahrávek a ani tato není výjimkou. 26 minut, 11 skladeb a poté už jen uklidit tu spoušť. Tu má na svědomí spíše první polovina alba, přičemž zejména úvodní čtyři skladby se na posluchače vyvalí v takovém tempu a dávkou energie, že jim prostě nelze čelit. Hlavně v těchto momentech se lze jen stěží ubránit pocitu, že „The God Complex“ je vlastně dokonalou čistokrevnou žánrovou nahrávkou. Nechybí strhující kytarové riffy, dynamická rytmika a brilantně zaranžované vokály, jejichž sílu ještě umocňují časté sborové pasáže.

Uvolněná a překvapivě i více emotivní titulní skladba tvoří i pomyslnou dělící čáru rozdělující nahrávku na dvě trochu odlišné poloviny. Tempo té první poté trochu upadává, nikoliv však hladina energie a nasazení. Přestože se ani v dalším průběhu nedá hovořit o nějakém ústupu do defenzívy, nabídnou ANOTHER BREATH i zajímavé kousky, ve kterých předvedou i trochu pestřejší škálu nálad a emocí. Ke zdůraznění úderného refrénu osmé v pořadí „Weight“ si kapela ukázkovým způsobem vypomáhá již zmiňovanými sbory. Ač jedna z těch méně uspěchaných, jasná koncertní hitovka, při jejímž poslechu si není těžké představit sešikovaný a synchronizovaně hopsající dav pod pódiem.

Album plné protináboženských textů a výtečné energické muziky, které svojí sílu znásobilo výbornou produkcí Kurta Balloua, což je v posledních letech již zavedená a spolehlivá značka. „The God Complex“ je zároveň i albem schopným díky svému nekompromisnímu vyznění oslovit i ty fanoušky tvrdé a energické muziky, kteří za normálních okolností s čistou formou hardcore moc do styku nepřijdou anebo lépe řečeno přijít nechtějí. V tomto případě lze výjimku rozhodně doporučit.